Bylo to v roce 1864, kdy dubský průmyslník p. Anton Tschinkel koupil od potomka nejstaršího místního rodu Floriana Waltera stavbu čp. 55 a na jejím místě, kde vystavěl manufakturu na výrobu majoliky a po deseti letech zavedl i výrobu porcelánu. Byl to původně mlýn s názvem Dolní lesní mlýn v dnešní Tovární ulici. Přesto, že p. Tschinkel byl jeden z nejbohatších průmyslníků v okolí, neustál ničivou krizi 80 let a 5. ledna 1885 se ocitl v konkurzu. Porcelánku prodal německé firmě O. C. Teuchert z nedaleké Míšně. Tato firma zavedla v získané továrně, kterou nazvala Filliale Eichwald der Meissner Ofen – und Porzellanfabrik Specialität: Meissner Zwiebel muster in allen Variationen, výrobu cibulákového porcelánu. Po 11 letech pro celní potíže (Dubí spadalo pod Rakousko Uhersko, tedy Vídeň) došlo k prodeji zavedené továrny průmyslníku p. Bernardu Blochovi, který ji dále provozoval pod názvem Eichwelder Porzellan – und Ofen – Fabrik Bloch & Co. Böhmen až do roku 1938, kdy se dostala pod správu Říše a od p. Blocha byla „vykoupena“ v r. 1942 a působila pod názvem Porzellan Fabrik Dr. Widera Eichwald.

V roce 1945 přešla pod správu českého státu, který ji provozoval pod národní správou, kterou do znárodnění v roce 1948 vedl český odborník z předválečného období p. Josef Šimek. Od tohoto období až do roku 1991 byla porcelánka národním podnikem a spadala jako závod pod různá seskupení, jako Spojené keramické závody Teplice, Duchcovský porcelán národní podnik, od roku 1958 pak pod koncern Karlovarský porcelán.